27.01.2014 23:33
Při cestě do Lysic jsem byl ve velmi dobré náladě a těšil na to, až vstoupím do prostor, kde bude skutečná tma. Před vstupem jsem se prošel v okolí a nasál tu skvělou atmosféru tamního lesa a zámku. Ten den svítilo sluníčko a počasí připomínalo spíše jaro, než zimu.
Tmu jsem měl v posledních letech moc rád, takže jsem cítil, že to pro mne může být příjemný zážitek. Přijel jsem si to hlavně pořádně užít a něco se o sobě dozvědět.
Po instrukcích které mi sdělila Štěpánka, která o mě celý můj pobyt krásně pečovala, se zhaslo a za ní se zavřely dveře. A je to tady, moje nové dobrodružství a poznání může začít. Po celý pobyt jsem měl představu o tom, kdy je noc a kdy zase den. I přesto, že v místnosti, kde jsem spal, byla opravdu tma a vidět nebylo vůbec nic. Kromě postele se v místnosti nacházela ještě židle a topení. V objektu mimo můj pokoj, kde jsem pobýval nejvíce času, byla ještě kuchyňka a koupelna s WC.
Z počátku jsem byl rozhodnutý, že si nebudu vařit, ani čaj ani kávu a že se nebudu pouštět do žádných složitějších akcí. Jenže s každým dnem se ve mně probouzela nová touha po tom, co všechno zvládnu a dokážu bez světla. Takže jsem si hned na úvod svého pobytu oloupal zázvor, natočil vodu do konvice a následně si udělal čaj. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem si ještě oloupal nožem i pomeranč.
Další moje nová zkušenost ve tmě bylo sprchování a následně i oholení. Tady chci podotknout, že jsem tak učinil, ale pouze na bradě, do oblasti třísel jsem se raději nepouštěl, to by tento článek totiž za jistých okolností vůbec nemusel vzniknout. No, holení dopadlo na výbornou. Možná že jsem se pořezal, ale v té tmě stejně nebylo nic vidět, takže jsem i tento pokus přečkal.
První noc se mi objevil nádherný obraz přes celou stěnu. Vypadalo to, jako nějaký plát skleněné tabule, kde byly různé záhyby a mezi nimi problikávala malá a barevná světýlka. Opravdu krásný úkaz. Několikrát se mi však stalo, že jsem ztratil vědomí o tom, zda obrazy které vidím, jsou ve snu, představě, nebo je vidím v reálu. Ty obrazy byly dosti jasné. Často se mi stávalo, že jsem měl tiky na očních víčkách a viděl problikávaní světla a tmy.
Asi pátý den jsem vyskočil z postele tak sebevědomě, že jsem na urovnání myšlenek dostal hezké pohlazení od futer u dveří a já si následně zase lehnul zpět do postele. Od té doby jsem vždy chodil kolem nich s respektem a se slovy „Vás už moc dobře znám!“ Jinak pohyb po místnostech mi šel velmi slušně a moje jistota se postupně zvětšovala.
Co jsem tam vlastně celou tu dobu dělal? No, skoro nic. Štěpánka za mnou docházela každý den většinou v odpoledních hodinách a nosila mi skvělé dobroty, které sama s láskou tvořila. Opravdu jsem si velice pochutnal a po jejím odchodu jsem na ní, vždy vzpomínal ještě dlouhou dobu. Ale kromě jídla mi také poradila nějaké meditační techniky, co všechno se dá provádět a na čem se dá zapracovat. Šlo o tzv. vnory. Takže jsem postupně navštívil matku zemi, otce, srdce, vnitřní dítě, vnitřní ženu, muže, nižší já i to vyšší já. Pěkně jsem si to tam na těch místech pouklízel a dostal vždy něco na zpáteční cestu. Taky jsem si často hrál, představoval jsem si to, co bych chtěl v životě prožít. Často to bylo tak živé, až jsem z toho byl dojatý a příjemné emoce proudily ven.
Na poslední den jsem měl připravený budík od Štěpánky, ke kterému mi řekla i předběžný plán. Přece jenom na první kontakt se světlem je dobré se připravit. Vstal jsem již v 6. hodin, posnídal a kolem 7. hodiny jsem si otevřel dveře, abych se přivítal s trochou světla. Po pár minutách jsem se pak osmělil a vydal ven a zamířil do lesa na procházku. Ze začátku se mi trochu motala hlava, ale brzo to odeznělo. Asi po dvou hodinách jsem se vrátil, zabalil si věci a rozloučil se s prostorem a zamířil zpět do svého života.
Ve tmě jsem prožil opravdu krásný týden. Do života mi vstoupila tato nová zkušenost a já jsem za ní moc rád. Určitě se některé věci v mém životě změnily, ale všech jsem si ještě nestačil všimnout. Takže to vlastně stále pozoruji a objevuji. Chci moc poděkovat Štěpánce za její úžasný přístup, otevřenost a její energii, kterou jsem vnímal nejen v tom jídle, ale i při rozhovorech s ní. Už teď se těším na další setkání.