V romském časopise Kereka vyšel tento rozhovor se Štěpánkou o tmě:
Štěpánko, co si má člověk, který o terapii tmou nikdy neslyšel, za tímto pojmem představit?
Lidově řečeno? Představte si člověka, který dobrovolně zaleze do naprosto černé ďoury a tam sedí třeba týden nebo 14 dní. Jen sám se sebou a tmou. A tma s ním něco udělá. A když vylézá, je to jiný člověk než ten, který vcházel.
Z jakých důvodů, resp. s jakými záměry lidé na terapii tmou nejčastěji chodí?
Rozhodně je to touha být konečně chvíli jen sám se sebou, přiblížit se k sobě samému, prokousat se skrze různé obaly toho, co nejsme, nebo co jsme převzali od druhých, až na jádro své vlastní identity, až na dřeň. Najít opět svoji vlastní identitu, autenticitu, přehodnotit svůj žebříček hodnot a pak podle toho změnit svůj život, jaký jsme do té doby žili.
Člověk si s prvním pobytem ve tmě asi často spojuje různé strachy. Jsou tyto obavy opravněné? Jak je překonat?
Tyto obavy jsou čistou xenofobií, neboli strachem z neznámého. Lidé je mají i před cestou do země, ve které ještě nebyli, bojí se před svým prvním psychedelickým sezením, bojí se vlastně všeho, co neznají a co je bude konfrontovat s nimi samotnými. A to rozhodně tma, psychedelika a cesty do dalekých krajů jsou. Strachy všeobecně se nejlíp překonávají tím, že se jdete podívat do tváře tomu, čeho se bojíte. Že to prozkoumáte a často zjistíte, že se nebylo čeho bát. Lidé mi často říkají druhý den ve tmě: „Já se před nástupem do tmy bál/a, ale už se nebojím, není čeho. Tma je příjemná, ženská, hýčkající! “ Takže přijďte své obavy ze tmy překonat do tmy! 🙂
Může člověk počítat s tím, že u něj ve tmě dojde k nějaké vnitřní transformci a že z něj po návratu bude jiný, „lepší“ člověk, který se zbavil svých zlozvyků, obav, předsudků apod.
Počítat se nedá nikdy s ničím. Ale můžu potvrdit, že tma lidem vždy hodně dá. Někdy se jim to tak nejeví když v ní jsou, někdy ani po výlezu ještě nejsou schopni ocenit všechno co tam spatřili, uvědomili si a přehodnotili, avšak později doma jim to pomalu dochází a dlouho z této zkušenosti čerpají. Jindy vidí dary tmy ihned. Někomu se totiž spustí silný transformační proces hned prvním dnem, prvním snem, první meditací, vnorem.
Stačí k dosažení takové transformace pouze být nějaký čas ve tmě a nebo je k tomu i třeba dodržovat i nějaké způsoby práce s pozorností a chování? Chci říct: Co vykoná k dosažení změny tma a jak to může posílit člověk? (Aneb co má člověk vlastně ve tmě dělat?)
Tohle je zajímavá otázka, protože Holger Kalweit a jiné autority se spíše přiklánějí k tichému sezení ve tmě bez používání jakýchkoliv technik. Tma se někdy nazývá „terapií Bytí“ a předpokládá se, že samotným sezením ve tmě se prosedíme do stavu čirého Bytí, v tady a teď, bez rušivých myšlenek, emocí, strachů atd. Má zkušenost je však taková, že pokud si v sobě člověk přinese spoustu problémů, strachů a potlačených negativních emocí, je zhola nemožné dosáhnout za pár dnů čirého Bytí! Tma z vás totiž všechny tyto nezpracované věci začne vytahovat „na světlo boží“ a pokud neznáte žádné techniky jak s nimi pracovat, zřejmě je všechny hned zase potlačíte, nebo vyjdou ven a vy to budete vnímat jako nějakou prohru, apod. Další pastí je tzv. „pseudoBytí“. Je to můj pracovní název stavu, kdy člověk ve tmě tvrdí hned první dny, že zažívá prázdnotu, Bytí, harmonii…a mě jako dlouholetému terapeutovi to prostě nehraje! Hrábnu slovně hlouběji a vyvalí se všecko to nahromaděné, pouze zašpuntované jakýmsi zenovým špuntem nicoty a klidu. Jsou to často lidé, kteří i v běžném životě obelhávali sami sebe. Často ze tmy dokonce odejdou po pár prvních dnech.
Z tohoto důvodu lidem doporučuju používat ve tmě techniky, které znají, případně je můžu lehce navigovat a nějakou techniku předat dle potřeby. V prvních dnech nejvíce doporučuji vipasánu a aktivaci tichého pozorovatele, který jen vědomě pozoruje hlučnou mysl, hlas ega, hlas těla, hlas srdce a hlas naší duše…a všechny ty dialogy a monology co se v nás odehrávají. To pomáhá zorientovat se v sobě samém. Dalším krokem je vypozorovat, co z toho všeho je skutečně naše a co jsme převzali od rodičů a světských i duchovních autorit. Tma sama vyplavuje negativní i pozitivní emoce. Já doporučuju nepotlačovat nic, naopak dopřát si katarzi, nechat ze sebe vyjít hořký pláč i zlost, než se začneme snažit odpouštět lidem i sobě. Opět je třeba odzátkovat ten „hovnocuc“ a „OD-PUSTIT“ ze sebe všechny ty (s prominutím) sračky. Pak je skutečně od-puštěno!
Podle dostupných informací by mělo ve tmě docházet v části mozku ke tvorbě sloučeniny, která je spojena s telepatickými schopnostmi. Jaké máš v tomto ohledu zkušenosti?
O tom jsem nikdy neslyšela – že nějaká taková sloučenina existuje. Já bych spíš řekla že ve tmě je automaticky víc aktivované 3. oko, které je sídlem intuice a telepatie. Lidé ve tmě běžně zřetelně vnímají své zemřelé blízké, když za nimi přijdou, vnímají i mimozemské entity, anděly a jiné neviditelné bytosti. Jednoduše řečeno, smyslová deprivace nahrne pozornost ze smyslů do mimosmyslů.
Mohla bys vylíčit nějaký svůj osobní zážitek, který ti dokázal telepatii?
Stává se mi docela běžně že jsem na klienta ve tmě napojena tak, že ho „slyším“ co mi mentálně sděluje. Například jeden muž se chtěl celý týden postit ale já po pár dnech při vaření dostala zprávu: Už chci začít jíst! Ověřila jsem si při rozhovoru správnost a seděl i čas vyslání této zprávy. S klientem jsme často propojeni i skrze sny a jinými způsoby. Člověk se jako terapeut vždy na týden telepaticky propojuje s klientem a když ten prožívá krizi, často i mě není nejlépe. Od dubna roku 2014 mám dvě prostory na tmu a tím i dva klienty ve tmě současně. Nastal zajímavý úkaz: ačkoli se nikdy nepotkají, jsou na sebe napojeni i oni. Objevují se třeba vzájemně ve svých snech, nebo když se jeden mladík rozhodl odejít předčasně, již po 4. dni, spontánně se rozhodl pro totéž i ten druhý. Hned po nich nastoupily dvě ženy, které si obě nezávisle na sobě objednaly vitariánskou stravu. Nyní jsou tu ženy, které obě po ránu pijí citronovou šťávu. Zdá se to malicherné ale když tyto koincidence pozorujete denně, je vám to jasné. Není to náhoda. Asi jako když jsou na mém mobilu VŽDY dvě stejná čísla (např. 11:11) kdykoli se na něho podívám. VŽDY!
Jsou u tebe takové zážitky běžné?
Jsou každodenní.
A co vystoupení z těla a nebo opuštění tohoto časoprostoru? Jsou tyto zážitky po určité době ve tmě nevyhnutelné nebo jsou ovlivňovány vůlí člověka, čímž se jim dokáže vyhnout nebo je navodit?
Lidé, kteří se o astrální cesty třeba skrze knihy Castanedy zajímali již delší dobu „na světle“, mohou mít lepší výsledky než ti, kteří o tom nic neví. Každopádně na to mohou být lépe připraveni. Kdo o tom nic neví a stane se mu to, vyděsí se a to ho strhne zpět do těla. Ale stává se že i lidé, kteří se o to nikdy nesnažili to zažijí třeba hned první den. A stává se paradoxně i to, že kdo o tom nic neví, zažije to a kdo se o to snaží, nejde mu to. Velmi časté je ve tmě probuzení ve snu a lítací sny, často právě v kombinaci. Dále i technika „vnorů“ kterou lidem někdy ve tmě předávám je jistým druhem astrálního cestování, kterou je možné např. podívat se do jádra země, na slunce či planety nejen naší soustavy, apod. Říkám tomu tuláctví po hvězdách. Ne každému se ale daří – je to velmi individuální!
Někdy mezi osmým a dvanáctým dnem by mělo docházet v mozku ke tvorbě DMT, což je sloučenina, která je obsažena i v ayahuasce, odvaru amazonských indiánů, kteří jej užívají k navození rozšířených stavů vědomí, v nichž komunikují s duchy, navštěvují paralelní reality a pod… Byla jsi v Peru, kde jsi si touto zkušeností prošla. Dá se říct, že člověk při dlouhém pobytu ve tmě může zažít totéž co prožije při ayahuaskovém rituálu?
Tohle je opět velmi dobrá otázka. Ano, dá se říct, že tma je psychedelickou zkušeností, pouze psychedelická látka zvaná tma má delší nástup (cca 3 dny 🙂 mírnější průběh i dojezd a na někoho nemusí moc dobře fungovat. To je ale stejné jako u látek rozšiřujících vědomí – kdo má skutečně silné ego, ten chce řídit průběh tripu, (v tomto případě pobytu ve tmě) chce mít nad vším kontrolu a proto se nedostaví právě onen vědomí rozšiřující stav. Ten totiž předpokládá úplné puštění se, dovolení rozpadu ega, puštění kontroly a překonání strachu z neznámého. Je to vždy primárně STRACH ZE SMRTI. Stav rozpadu ega je samotným egem(se kterým se nevědomky hodně silně ztotožňujeme) vnímán jako smrt. Proto často lidé ve tmě i na psychedelikách prožívají smrt. Pouze látky navodí tento stav formou tsunami, kde není možnost před ním utéct, zatímco tma je pomalá, vlezlá, nenápadně začne rozleptávat všechna vaše přesvědčení, bořit systémy víry – ale jemně, s citem. (a při nejhorším se to dá celé zastavit předčasným výlezem ze tmy, zatímco na látkách je to jízda bez brzd!)
Terapii tmou tedy vnímám jako „legální, pomalou a bezpečnější psychedelickou zkušenost.“ 🙂