Naše opatrovnice Alex napsala nedávno pro časopis Legalizace tento článek o lucidním snění. Věřím, že by mohl být něčím užitečný i vám, než půjdete do tmy…
Napadlo vás někdy, že ve snu si můžete vytvořit svého dvojníka a promluvit si sami se sebou? Setkat se s libovolnou známou osobností, založit si vlastní harém? Nebo dokonce rozvíjet svou duchovní praxi a zdokonalovat se v něčem, na co přes den nemáte tolik času? Lidé chtějí mít lucidní sny z různých důvodů.
Lucidní snění je název pro stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní, a dostane díky tomu možnost bez omezení řídit, měnit a tvořit svůj sen. Jednoduše řečeno jde o „probuzení ve snu“.
Lucidní snění vychází z buddhistické tradice a může být velmi přínosné. Obecně se hovoří o podpoře spirituálního růstu a zlepšení práce s pozorností. Lucidní snění nám také umožní lepší nadhled nad naší běžnou realitou. Zprostředkuje nám úrovně snění, které jsou hyper-realistické – realističtější než tato realita. Pokud cvičíme probuzení ve snu, cvičíme tím i duchovní probuzení – prozření v této realitě. Dá se tedy říci, že jde o trénink tvůrčího vytváření vlastní reality jak ve snech, tak i po probuzení.
Pro někoho je naopak zásadní, že se naučí pracovat s nočními můrami a integrovat je. Stejně tak je možné splnit si skrze sny všelijaké touhy a potřeby. Někoho zajímá setkání s jinými osobami, takzvané společné lucidní sny. Pro jiné je to možnost, jak se setkat s (ne)dávno zemřelými blízkými – anebo dokonce s bytostmi z jiných realit.
Integrace nočních můr – stínů
Určitě se vám někdy zdála noční můra o tvoru, který vás ohrožuje – démon, zvíře, cokoli, co vám přijde děsivé a snaží se vás zabít. Cítíte se v ohrožení života. Utíkáte před tím pryč, dokud se nevzbudíte. Bude to znít absurdně, ale měli byste se zaradovat, je to jedna z příležitostí, jak integrovat svou potlačenou část, která se vám manifestuje jako noční můra a silně touží po navrácení zpět k vám. Může to být takzvaný zlatý stín, váš potlačený potenciál. Část, kterou jste potlačili v dětství nebo kdykoli během života, protože vám v tu chvíli nepřišla dost dobrá. Například jste jako malí rádi zpívali. Matka vás jednou okřikla, ať jste zticha, že se to nedá poslouchat, a vy jste si vytvořili domněnku, že už nesmíte zpívat, a potlačili tím svůj talent, který jste tím pádem už nerozvíjeli. Nebo je to naše negativní část, kterou nechceme a odmítáme, aniž bychom o její existenci třeba i reálně věděli. Nejlepší způsob, jak stín ve snu přijmout, je metoda „objetí stínu“. Jednoduše se naučte vše, co vás děsí i neděsí, objímat. Objetím tuto část integrujete.
Podle Junga je stínem naše nevědomí
Švýcarský psychoterapeut a myslitel Carl Gustav Jung uvažoval nad lidskou duší svým svébytným poetickým stylem: „Naše vědomí nevytváří samo sebe, nýbrž vyvěrá z neznámé hlubiny. Stejně jako mohou vědomé obsahy v nevědomí zmizet, tak také mohou nové obsahy, které nikdy předtím vědomé nebyly, z nevědomí vystupovat… Vzpomínky z velmi vzdálené vědomé minulosti může nevědomí doplňovat úplně novými myšlenkami a idejemi – jsou to myšlenky a ideje, které dosud nikdy vědomé nebyly. Vyrůstají z temných hlubin ducha jako lotosové květy.“
Reudiger Dahlke vychází z Jungových myšlenek a tvrdí, že stín je část naší osobnosti, kterou nejvíce odmítáme, ale zároveň ji ze všeho nejvíce potřebujeme přijmout. Podle Dahlkeho se jedná o paradox: naše nevědomí se nám vynořuje v negativních podobách, ale tak nás vybízí, abychom si ho všimli, přijmuli a integrovali. Je jako ledovec pod hladinou, který sice nevidíme, ale vědomí jeho existence nás přiměje onu hlubinu zkoumat. Stín je prý náš největší poklad: má nás dostat zpět ke světlu a úplnosti.
A právě pomocí lucidních snů můžeme svůj stín vypátrat a konfrontovat se s ním, abychom ho nakonec mohli přijmout, integrovat do své osobnosti a možná i začít milovat.
Návod na lucidní snění
Lucidně snít se může naučit téměř každý. Je k tomu zapotřebí pouze vytvořit si určité pravidelné návyky – a výsledky se brzo dostaví.
Zapisování snů
Pořiďte si nějaký blok na zapisování snů a ihned po probuzení si sny zapište. Sny se zdají opravdu každému, a pokud si je nepamatujete, neznamená to, že neprobíhají. Ze začátku si možná nebudete sny pamatovat, nic se však neděje. Je dobré zapsat si alespoň pocity, se kterými se ráno budíte, případně si ještě na chvíli lehněte, zavřete oči a pokuste se chvíli o vybavení vašeho posledního snového obrazu. Pokud se vám vzpomínka na sen vybaví, snažte se ji udržet a rozpomenout se na souvislosti, proč jste na tom místě byli a co se tam dělo. Takto se vám dokreslí více detailů ze snu. Postupně se vám bude vybavovat delší pásmo snů a budete si jich za noc pamatovat mnohem více.
Zapisujte si i detaily, které se vám zdají nepodstatné. Nemusíte se omezovat pouze na děj snu. Popište také místo, na kterém jste se nacházeli, lidi, kteří byli s vámi, a jaké jste měli pocity. Záznam zapisujte nejlépe v přítomném čase. Věta „plavu ve vodě a cítím chlad po celém těle“ vám umožní vžít se do snu snáze než vzpomínka zanesená do minulosti. Cílem zapisování snů je uvědomit si situace, které se ve snech často opakují – takzvané snové vzorce. To nám pak může pomoci uvědomit si ve snu sama sebe. Například se nám často zdá o tom, že jsme v bazénu. Opakujte si tedy těsně před usnutím: „Až se objevím v bazénu, je to sen.“
Testujte realitu
Vytvořte si návyk, kdy se budete přes den dívat na dlaň ruky, vědomě a s plnou pozorností. Opakujte to několikrát denně. Sevřete ruku v pěst a poté ji znovu roztáhněte. Opakujte to alespoň dvakrát. Toto cvičení se provádí z toho důvodu, abyste si tento zvyk vnesli i do snů. Ve snu totiž mysl není schopná tak rychle interpretovat dlaň stejným způsobem. Takže po sevření a rozevření dlaně vám může chybět nebo přebývat prst či ruka zcela změní barvu.
Nebo zkuste prostrčit prst zápěstím. Pokud zjistíte, že můžete prstem projít skrze nějakou část svého těla, třeba už dokážete snít vědomě.
Ptejte se sami sebe přes den: „Je tohle sen?“
Podobnými otázkami procvičíte svou pozornost a zjistíte, jak neuvědomělí jste v průběhu celého dne. Čím častěji se sami sebe budete ptát a v průběhu dne si uvědomovat svou bdělost, tím je pravděpodobnější, že si jednou položíte stejnou otázku ve snu a pochopíte, že právě kontrolovaně sníte.
Nefungující elektronika
Ve snech často nefunguje elektronika. Zažili jste sen, kdy jste se jako vzteklí snažili přepnout program v televizi, napsat zprávu na mobilu a nic z toho vám nefungovalo nebo fungovalo jen přerušovaně? I to je vodítkem k probuzení ve snu. Další příznakem snu je podivně plynoucí čas. Podívate se na hodiny, je dvanáct, podíváte se znovu a je šest. Ve snu jsou některé veličiny nestálé.
Zkuste najít začátek
Sny se obvykle odehrávají bez logického začátku nebo vysvětlení. Je tedy dobré ptát se sám sebe, jak jsme se na konkrétní místo nebo do dané situace dostali. Pokud si nemůžeme vzpomenout, může to být další z vodítek k probuzení ve snu.
Prospěte se odpoledne
Odpolední odpočinek je pro lucidní sny ideální. Naše tělo je unavené, ale mysl je stále v pohotovosti, takže spánek není tak hluboký jako v noci.
Snění napomáhá pití wayusy
Tato rostlina je původem z Amazonie, její listy obsahují velké množství kofeinu, theobrominu (obsaženého i v kakaových bobech), L-thianinu, široké spektrum aminokyselin a další tělu prospěšné látky. Na rozdíl od kofeinu v kávě stimulující látky wayusy dovolí usnout a zlepšují schopnost soustředění, pozornosti a koncentrace, což napomáhá bdělosti ve snech.
Práce s pozorností aneb meditace
Mysl nemůže meditovat, může se pouze dostat do meditativního stavu. A existuje mnoho způsobů, jak se do takového stavu dostat. Obecně můžeme říci, že meditace je stav, kdy vnímáme, co zažíváme, když to zrovna zažíváme, aniž bychom to nějak soudili. Můžeme tedy říct, že člověk buďto medituje a je si vědom své zkušenosti, nebo je unášen svou myslí a okolními vjemy a funguje „na autopilota“.
Cíle meditace jsou různé pro různé lidi, ale hlavní funkcí meditace je omezit negativní, automatické, nevědomé jednání. Stejně tak ve snech nám jde o to, nereagovat nevědomě, například ze strachu, ale vědomě pracovat s tím, co se kolem nás děje.
Pobyt ve tmě
Podnětem pro lucidní snění může třeba být i týdenní pobyt ve tmě – máte tam spoustu času věnovat se snění naplno. Několik prvních dní totiž zpravidla prospíte. Není to spánek v jednom kuse, děje se spíš na etapy nebo ve vlnách. Probouzíte se a znovu usínáte mnohokrát za den i v noci. Díky tomu si pamatujete mnohem více snů. Sny jsou živější, plastičtější a často velmi archetypální. Nezřídka se setkáte se svými stíny, sny se opakují nebo zdají na pokračování. Díky častému usínání a probouzení máte větší šanci uplatnit opakovaně záměr „bdít ve snu“. Některým lidem se během dní neděje zhola nic, zato ve snech se odehrává všechno podstatné.
Schopnost bdít ve snech se pak výstupem na světlo neztrácí. Přetrvává i v běžném životě a dále se prohlubuje, pokud se jí věnujete.
A co ten harém?
Spousta lidí si přeje prožívat lucidní sny z toho důvodu, že si chtějí splnit určité potřeby a touhy. Často například touží mít harém a užívat si tam sex v mnoha podobách s kýmkoli se jim zlíbí. Ano, i takovou realitu je možné přes lucidní sny vytvořit. Neměl by to však být jediný důvod, proč se lucidním snům věnujeme. Daleko lepší je během snění rozvíjet svoji duchovní praxi. Pokud vás ale duchovní praxe neláká zatím tolik jako vlastní harém, nevadí, harém může být pouhou přestupní stanicí k vyšším cílům.
Moje integrace stínu
Po dlouhém dni jsem se uložila do postele. Netrvalo dlouho a usnula jsem. Vytvořily se kolem mě kulisy snu, ležela jsem ve stejné posteli i pokoji, kde jsem usínala. Byla tma a kolem mojí postele kroužila sem a tam nějaká tmavá postava. Byla jsem vyděšená, posadila se a všimla si, že přítel neleží vedle mě. Jsem tam sama. Přišlo mi to divné – a vtom mi to došlo, večer jsme usínali spolu, jsem ve snu. Podívala jsem se směrem k obludě, vypadala jako pekelná postava s velkou tlamou a spoustou zubů, která právě stála před postelí. Přestala jsem ji vnímat tak strašidelně, věděla jsem, že jsem ve snu a nic se mi nemůže stát, pokud to nedovolím. Hlavou mi běželo: „Obejmi to, obejmi to!“ Poslední týdny jsem si totiž vštěpovala, že až se mi bude zdát něco strašidelného, obejmu to. Sebrala jsem kuráž a šla k postavě, i když mi rozum říkal: „Je to past, uteč!“ Jak jsem se k ní blížila, začínala jsem cítit soucit, rozpřáhla jsem ruce a obludu obejmula. Bylo to nádherné, pocítila jsem silnou úlevu, jako bych našla něco, co jsem dlouho hledala, něco ztraceného a pro mě tak cenného. Část sebe. Postava se zmenšovala a jakoby rozpouštěla, dokud nezmizela úplně. Vzbudila jsem se se slzami v očích.
Alexandra Matelenoková, opatrovnice ve Tmě u Štědřicha